Buď ráda, že o tebe vůbec někdo stojí!

Tahle věta by si zasloužila čestné místo v muzeu toxických blábolů. Zakázat ji, zaklít a hodit do nejhlubšího sklepa, co najdeme. Protože je zraňující, ponižující – a co je nejhorší: některé ženy jí uvěří. 

Jedné mé kamarádce ji nedávno řekl muž, jehož "pozornost" (čti: nevyžádané, obtěžující, arogantní návrhy) odmítla. Nestála o ně. A co následovalo? Místo "respektuji tvoje rozhodnutí" přišel útok na tělo, věk, vzhled. A finální verdikt? Že by vlastně měla být vděčná. Protože co si jako myslí? 

A teď upřímně – kolik z nás tohle někdy slyšelo? Kolik z nás se zarazilo, zamyslelo… a na chvíli tomu uvěřilo? Že máme být "vděčné", že si nás vůbec někdo všiml? 

Ne. Ne. A ještě jednou ne. 

Žádná žena není na světě proto, aby naplňovala očekávání něčího ega. Aby byla k dispozici. Aby vděčně přijímala drobky pozornosti – ať už jí je 30, 50 nebo 80, ať váží kolik chce, ať je momentálně na vrcholu nebo zrovna v temnu. 

Sebehodnota se neodvíjí od toho, jestli tě někdo právě považuje za "dost dobrou". 

Tohle není olympiáda krásy, touhy a věku. 

Pokud to někdo nepochopil – není to tvůj problém. 

A jestli ti někdo říká, že bys měla být vděčná za pozornost, kterou nechceš? Že máš "snížit nároky", protože už nejsi dvacítka s plochým břichem? Prosím tě, ať jde tam, odkud přišel. 

A hlavně – ať si neplete sebevědomou ženu s automatickým dávkovačem pochopení pro toxické chování. 

Nejsi pro každého. A to je v pořádku. Ale jsi pro sebe. A to je to jediné, na čem záleží.